Záchrana z pekla (jemné Snarry)

5. června 2010 v 17:06 | Lordqaa |  HP- jednorázovky
Záchrana z pekla
- jemné Snarry

Už to tady bylo zase. Nejprve se rozrazí dveře mého malého pokoje v Zobí ulici a pak je strýček Vernon zamkne. Malá prasečí očka, skoro žádný krk, sotva se vešel do dveří, to všechno na něm nenávidím. Do očí se mi nahrne strach. Vím co bude následovat.
Pomalu si rozepínal pásek u kalhot a pak mě s ním přetáhl po tváři. Svalím se na postel, nemá cenu jakkoli uhýbat, bylo by to jen horší, než teď. Ještě na začátku prázdnin strýc zůstával u bití páskem, po čase mě neváhal i znásilnit. Když jsem se pokoušel bránit, snažil se to udělat ještě bolestivěji, než normálně. Proto teď jen ležím na posteli. Nejprve bičuje mé tělo, aby si vylil všechnu zlost. Jeho obchody s vrtačkami asi nejdou tak, jak by si představoval a možná taky ne, možná má jen chuť, protože za mnou teď chodil i několikrát denně.
Strhl ze mě kalhoty, které byly beztak o několik čísel větší, protože patřily Dudleymu.
Už několikrát jsem přemýšlel o tom, jestli to teta Petůnie ví, ale i kdyby věděla, co by se tak asi změnilo? Nic, stejně bych tady ležel pod tělem svého strýce.
Snažil jsem se nevydat jediný zvuk bolesti. Znovu mám chuť zvracet, tak špatně mi bývá jen z pachu jeho těla.
Jak to, že si toho ještě nikdo z Fénixova řádu nevšiml? Hlídkují venku ve dne v noci. Dokonce ani Moody nepojal jakékoli podezření. Zjevně tady hlídal jenom, když nezbytně musel.
Vernon tvrdě přitlačil. Už jsem cítil svoji teplou krev, jak mi stéká po stehně až na prostěradlo. Bolelo to o dost víc než na začátku. Několikrát zamrkám, abych zahnal slzy.
Čas se vlekl pomalu stejně jako moje myšlenky. Chci, aby to někdo zjistil, chci, abych se od tud dostal, chci znovu volně dýchat a nebát se každého kroku za mými dveřmi.
Konečně se odtáhl se slovy; "jestli to někomu řekneš, děvko, tak to bude příště stokrát horší."
Posbíral si svoje svršky a odešel. Už jsem jen slyšel, jak klapnul zámek vchodových dveří.
Belhavě si natáhnu trenýrky a rozhodnu se jít osprchovat. Stejně se mi nepodaří smýt jeho dotyky. Škrábu se až do krve. Přes tvář mám novou modřinu, na zádech pomalu hojící se rány.
Smyju ze sebe pot, krev i sperma. Kousnu se do rtu, když se mi ozvou všechny rány štiplavou bolestí.
Vypnu sprchu, hodím si na hlavu ručník a utírám si vlasy, potom následuje i zbytek mého těla. Počínám si opatrně, abych zbytečně nepoškodil strupy a stejně jako každý den, i dneska nepřítomně sleduju žiletku, přímo stvořenou pro mě. Už jsem se tolikrát řízl, ale nikdy jsem to nemyslel vážně, to bych řez provedl vertikálně. Nechám kapky čerstvé krve, dopadnout do umyvadla a čekám tak dlouho, dokud nepřestane téct, abych si ruce znovu obvázal.
Rychle přeběhnu zpátky do pokoje, kde se obleču do čistých trenýrek, naštěstí je tady teplo. Vyměním si potah na postel a rovnou si na ni lehnu. Poloha na břiše není pohodlná, ale vzhledem k mému stavu je ta z nejvíce přijatelnějších.
V břiše mi kručí, naposledy jsem jedl včera večer a teď budou tři hodiny odpoledne. Přivřu oči, ještě mám čas, než se půjdu postarat o zahradu, stejně jako každý den.
Všechna únava na mě dolehla a bohužel usnu.
Znovu slyším, jak se otvírají dveře. Brýle mě nepohodlně tlačí na nose. "Prosím, už ne," zašeptám zničeně. Cítím, že se mi některé rány na zádech znovu otevřely, zjevně jsem se ve spánku převaloval.
Něčí velké ruce mě zdvihnou do vzduchu. Nadechnu se- máta, hřebíček a ještě nějaká bylina. Nechci otevírat oči. Jedno vím jistě, Vernon to rozhodně není. I se vším sebezapřením zase usnu.
****
"Zažil si toho dost, jak je možné, že si nikdo ničeho nevšiml?"
Nevím, jak dlouho jsem mohl spát, možná několik hodin, možná pár minut. Nejraději bych se stočil do klubíčka.
"Nikdy by mě nenapadlo, že se tam dějou takové věci- Brumbále, ten chlapec se tam už nesní nikdy vrátit. Zničilo by ho to."
"Já vím Minervo, já vím, zůstane celou dobu tady. Severus se o něj jistě rád postará," Brumbálův hlas bych poznal kdekoli, teď jsem ovšem naštvaný, že mě u těch mudlů nechal trčet, bez pomoci.
"Jistě pane řediteli, když to bude nutné."
Nemám chuť přemýšlet o tom, co bude dál. Třeba je to jeden z nadějných snů, který za chvíli skončí a já se probudím do reality.
"Myslím, že se nám tady někdo probral," toto byl zase hlas Pošuka Moodyho. Jeho vypoulené-umělé oko zjevně zpozorovalo, že nedýchám pravidelně. Musím být na ústředně řádu! Až teď si všechno uvědomím. Nechoďte sem, prosím. Přivřu oči k sobě, nechci, aby tady byli, ne všichni.
Před dveřmi jsem zaslechl přibližující se kroky. Určitě je to on! Přišel si pro mě! Chce se pomstít za to, že jsem utekl. Dveře se cvaknutím otevřeli.
"Promiň strýčku, já jsem nechtěl utéct! Omlouvám se! Už se to nikdy nestane!" Zakřičím.
"Potter, uklidněte se," odlepím od sebe oči. Hákový nos, černé oči a vlasy sahající až po ramena, tohle nemohl být nikdo jiný, než Snape. Znovu cítím vůni máty a hřebíčku. Takže to byl on, kdo mě vytáhl z pekla?
"Děkuju," zase několikrát zamrkám, nechci brečet.
Snape se na mě podíval s údivem. Kousnu se do rtu, nevím, co jiného bych měl říct.
"To je v pořádku, Potter," s tupým výrazem ve tváři si konečně uvědomím, že umí číst myšlenky.
Žaludek se mi převrátil, rychle vyskočím z postele a doběhnu vedle na záchod. Nic jsem nejedl a tak ze mě vypadly jen žaludeční šťávy. Sedím tam před záchodovu mísu dobrých pět minut. Všechen nechutný scénář, co se mi stal za poslední měsíc mi běhal před očima jako celý život člověku, co právě umírá. Vypláchnu si pusu a otřu zpocené čelo. Už se tam nevrátím. Šeptám si pro sebe. Už nikdy.
Vrátím se do pokoje. Snape tam pořád jenom sedí a svýma černýma očima mě pozoruje. Najednou jsem k němu cítil neskonalou vděčnost. Zachránil mi život, už tolikrát. Nevím, co říct, nevím na co myslet a tak si jen zpátky lehnu na břicho do postele.
"Vaše rány se ještě nezahojily, ale tohle vám pomůže," všiml jsem si, že vytáhl lahvičku s jasně tyrkysovou tekutinou.
Vezmu ji bez váhání a celou ji vyklopím do sebe.
"Ani se nezeptáte, co v ní bylo?" zamrkal.
"Věřím vám, profesore," přes celé tělo se mi linul příjemný pocit tepla a uvolnění. Bolest zmizela, strach z minulosti taky.
Chvíli jsme oba dva mlčeli.
"Nenapadlo vás to někomu říct?"přesedl si ke mě na postel.
"Jak asi? Hedviku zastřelili, nemohl jsem dál než na zahradu, nemohl jsem utéct, nebylo kam."
"Harry," tohle bylo poprvé, co jsem ho slyšel vyslovit mé jméno bez ledové přetvářky, "dal jsem slib tvé matce, že tě budu opatrovat," na chvilku se odmlčel, zjevně hledal ta správná slova, "a ten jsem nesplnil."
"Co to povídáte? Vždyť vždyť -" přerušil mě.
"Nemluv, je to pravda, celé ty roky jsem se snažil, abys o tom nepojal podezření a místo toho jsem tě neustále přiváděl do nebezpečí."
Teď mě dostal. Jako už tolikrát, když se na mě díval těma svýma očima...
"Je, je něco, co bych pro tebe mohl udělat?" zeptal se.
Momentálně jsem trošku mimo, ale přece vím, že by tu byla jedna věc. "Mohl bych vás po, mohl -" bylo to těžké říct.
Pochopil to, naklonil se nade mě a jemně přitiskl své rty na ty mé.
Teď už jsem se nebál ničeho. Věděl jsem, že mě můj temný anděl ochrání, ať už budu kdekoli. Už tady není žádný Vernon, žádný Voldemort, jenom Severus a já.
-----
Já vím, konec je rychlí, ale nevěděla jsem, jak jinak to zakončit a vůbec jsem neměla tušení, jak ty dva dát dohromady xD Snarry jsem totiž ještě NIKDY nečetla a tak nemám páru...
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 oronis oronis | Web | 5. června 2010 v 18:26 | Reagovat

tahle jednorázovka je moc pěkná, už se těším na další:-)

2 Lebel Lebel | 5. června 2010 v 22:07 | Reagovat

Krásné...

3 enedaka enedaka | 5. června 2010 v 22:24 | Reagovat

i když je to rychle ukončené je to hezké

4 Mishana Mishana | 5. června 2010 v 23:04 | Reagovat

Nádhera :) Nic se nevyrovná lásce Severuse a Harryho ♥

5 Kuraiko-san Kuraiko-san | Web | 6. června 2010 v 9:21 | Reagovat

Moc krásná povídka, tenhle pár mám nejradši a i s tím rychlým koncem se mi to strašně moc líbilo :-)  ;-)

6 terkic terkic | Web | 6. června 2010 v 10:32 | Reagovat

nádherná povídka:-)

7 Blesk Blesk | 6. června 2010 v 13:21 | Reagovat

Teda, nikdy jsi tenhle prá nečetla, ale píšeš ho? Tak to máš moji poklonu ;-) Konce trochu rychlý, ale jinak pěkný. Jen jsem v tu chvíli, kdy vezme ten lektvar a vypije ho, tak jsem tak trochu čekala, že Severus řekne "v té lahvičce byla mast na modřiny" :-D Ale dobré, spokojenost a dík ;-)

8 Lordqaa Lordqaa | 6. června 2010 v 13:32 | Reagovat

[7]: Mast na modřiny :D tak to jo, chudák Harry :D dobrý nápad ;-)
Jo nikdy jsem Snarry nečetla, popravdě se mi hnusí, ale řekla jsem si, že to chce změnu, navíc snarry je hrozně oblíbený a tak...
Všem děkuju za komentáře!

9 kami kami | Web | 6. června 2010 v 19:07 | Reagovat

Dovolím si napísať názor na poviedku:
Som si na sto percent istá, že výrok: „Jeho obchody s vrtačkami...“ vo mne nemal vyvolať úsmev, no stalo sa, pretože mi to akosi k závažnosti situácie nepasovalo, ale neber to ako zápor, iba ako poznámku. :-) Inak scéna so strýkom bola vskutku nepríjemná, takže si ju veľmi dobre popísala, teda hlavne Harryho pocity. Celý dej bol pomerne jednoduchý, no páčil sa mi. Nič zložitejšie by som teraz ani nebrala. Asi to bude aj preto, že ja sama Snarry nečítam, ale keďže sa mi to javilo krátke, tak som išla do toho a môžem zhrnúť predošlé vety jednoduchým, výborne. :-)

10 Lordqaa Lordqaa | 6. června 2010 v 19:36 | Reagovat

[9]: Děkuji ti za obsáhlí komentář :). Jeho obchod s vrtačkami... no, nejsi sama, kdo se tomu zasmál, i moje sestra myslím byla zrovna u té věty, když se pousmála :D.
Pocity mi nikdy moc psát nešli, ale tady jsem se nebála dát i pár "nepříjemností"

11 Mechika Mechika | Web | 7. června 2010 v 12:18 | Reagovat

[10]: Hey! Nepomlouvej mě :-D Já si to čtu! :-D Ale tak jako ta věta se tam prostě nehodila :-D A navíc mi to přišlo takové divné, že jen kvůli tomu by Harrymu dělal ty víš co (Nechce to psát, protože nikdy nevíš kdo ti stojí za zády :-D ) No to je jedno :-D Já si svou reakci na tu větu nepamatuju ale když myslíš :-D :-P :-D

12 Šitagi Šitagi | 8. června 2010 v 14:19 | Reagovat

velmi dobréé...mno...nikdy mě nenapadlo dát Harryho a severuse dohromady..je to velmi povedené :) ;-)

13 Kazumi Kazumi | Web | 10. června 2010 v 18:54 | Reagovat

Arigato za pochvalu ^^ To vypadá tak věrohodně? No nevím :D Ale děkují =O)

14 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 1. dubna 2011 v 14:13 | Reagovat

I když teda Snarry zrovna dvakrát nemusím, tahle povídka se mi docela líbila (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama