Z donucení na prvou

21. ledna 2010 v 14:34 | Lordqaa |  Z donucení
Bum, bum, křach, bum.
"Naruto, nekopej do těch dveří, stejně ti nikdo neotevře, nemá to cenu." Snažil se ho zadržet dřív, než si ublíží.

"Sasuke, já tady nechci zůstat, chci domů, chci domů, chci domů" šeptal Naruto a po tvářích mu tekly slzy, když se uklidnil, což trvalo asi dvacet minut, zeptal se. "jak že jsme tu už dlouho?" a přešel si sednout na podlahu vedle Sasukeho.
"dneska je to přesně měsíc." Odpověděl mu a mírně se protáhnul. Ano, dneska to byl přesně měsíc, co je někdo unesl.
"měsíc? Mě připadá, že jsme tu tak rok!!" další hysterický křik a nevěřícné koukání.
"Já vím, já vím." Pokyvoval hlavou Sasuke a se smutkem hleděl na vystresovaného Naruta.
"Proč unesli zrovna nás? To jim nestačí, že nemáme rodiče, že jsme ubožáci?" Rozkřičel se zase mírně hystericky blonďáček a pěstmi začal bušit do železných dveří.
"Právě o to jim jde, nebudou nás hledat naši rodičové, když jsou mrtvý." Poučil ho a slovo rodiče řekl s takovým steskem, že by si někdo myslel, že to ani není Sasuke.
Černovlasý ho odtáhl od dveří, aby neměl více rozdrápané ruce než teď.
Naruto začal plakat, bylo to na něj moc, ani si nevšiml, že se zachumlal v Sasukeho náruči a objímá ho.
"Naruto, uklidni se, za chvíli přijde, teď se hlavně uklidni, nevím, koho si dneska vybere na pokusy."
Blonďáček se začal třepat strachy, bylo mu jedno, že objímá Sasukeho, hlavně, že tam u něj někdo je. Sasuke si jeho strachu všiml a snažil se ho utěšit jemným pohupováním jako na dětské houpačce.
Sem a tam, sem a tam, sem a tam.
Naruto se klepal čím dál víc, protože zaslechl blížící se kroky.
Hrobové ticho a občasné vzlyky přerušilo zavrzání dveří.
Naruto sebou začal třepat a se strachem v očích sledoval postavu zahalenou v kápi, kdyby ta místnost nebyla zapečetěná proti chakře, tak už by měl ten někdo rasengan mezi očima.
"vidím," promluvil zahalený muž skřípavým hlasem, "že se láska rodí všude, to je dobře, to je dobře." Usmíval se mírně přiblblým úsměvem, ale to ostatní vidět nemohli, protože byl celý zahalený v černé látce.
"Odprejskni" snažil se černovlasý co nejdál oddálit blízké mučení, ale mírně při slově láska zčervenal. Neznámý se na něj vražedně podíval, ale potom se usmál. "Ale že by vás rodiče špatně vychovali?" milisekunda ticha "Ó promiňte, já zapomněl, rodiče vám chcípli. Ale když jsou zítra ty Velikonoce, tak mám pro vás malé překvapení."
"Jdi někam i s tvým překvapením!" zakřičel Naruto. Hned jak to dořekl, si zakryl pusu, jakoby řekl nějaké sprosté slovo.
"Dneska si uděláme poslední pokus, odeberu vám krev a pak vás nechám asi tak měsíc na pokoji i s vaším překvapením." Mluvil dál neznámý, jako by si ani nevšímal všech těch narážek na jeho osobu.
"Nejlepší dárek, jaký nám můžeš dát je ten, že nás od sut pustíš." Zapojil se Sasuke. Neznámí se začal smát a mezitím je začal svazovat na rukou a nohou, aby sebou moc necukali při odebírání krve. Ani ho neudivilo, že se nebrání, už na to neměli sílu.
Uběhlo asi deset minut a spokojený i se svými lahvičkami plné krve se vrátil zpět do své laboratoře.
Naruto okamžitě jak neznámý odešel, usnul a Sasuke hypnotizoval svoji krev na pravé paži, která tam zbyla od odebírání.
Ani ne za dvacet minut usnul.
*****
"Co myslíš, že myslel tím slovem překvapení?" zeptal se Naruto druhý den, roztřepený hlas mu ale zůstal.
"To nevím, ale asi to nebude volná vstupenka domů. Hlavní je, že nás nechá měsíc v klidu."
"To je fakt pořád si nemůžu, zvyknou, že jsou dneska Velikonoce."
Znovu začali skřípat dveře a Naruto už byl schumlaný v Sasukeho náruči.
"Nesu vám to překvapení." Vešel chlap dovnitř a v rukou držel dítě. Podal ho Sasukemu a se slovy je to chlapec a jméno mu dejte, jaké chcete, odešel.
"To je to překvapení?" Nechápal Naruto, když se postavil. "vždyť je to dítě! Rodiče ho budou hledat a-" zarazil se, s otevřenou pusou hleděl na malé stvoření v Sasukeho náruči.
"Má sharingan" dodal, další chvíle bezvýznamného čumění na dítě a další otázka "Sasuke, neříkal jsi, že už neexistuje žádný Uchiha, kromě tvého bratra? Ten určitě nebude mít dítě."
"Ne, určitě to není dítě mého bratra." Zakroutil nesouhlasně hlavou a pořádně se podíval o dvou sharinganů "Nechápu to, ani můj bratr neměl aktivovaný sharingan tak brzo a podle všeho, to dítě se teprve narodilo."
"Víš, že vypadá jako ty?" zeptal se Naru a mírně se začervenal. "Těch pár vlásků má černé a určitě tam jsou i nějaké tvé rysy."
"To je možné, ale já určitě nemám ty vousky a nejsem tak hyperaktivní." Řekl, když mu maličký začal pěstičkami bušit do nosu.
Dveře se znovu otevřeli, tentokrát tam přišel jiný muž a dal jim tam pár věcí na jídlo, několik lahví na mléko a asi pět balíků plínek pro malého Uchihu.
Sasuke se na to všechno díval s otevřenou pusou, to znamená, že ho budeme muset krmit přebalovat a starat se o něj?
"Hele! Ten chlap nám tady nechal i dopis!" zakřičel blonďáček a roztrhal obálku na dopisu.
"drazí vězni," začal číst.
"Jak už jste si asi všimli, ten malý chlapec, nevím, jak jste ho pojmenovali, je podobný vám. Ano, máte pravdu, je to vlastně vaše dítě, díky krvi, kterou jste mi poskytli, se mohl stvořit další dítě z klanu Uchiha a Uzumaki.
Je to vaše dítě a tak se o něj starejte ten měsíc, co tady nebudu. Až se vrátím, uspořádám vám malou svatbu, není přece slušné mít dítě a nebýt oddaní.
S pozdravem I. U."
"to jako myslí vážně?" vydechl Naruto a posadil se vedle Sasukeho, který držel jejich dítě a vypadal při tom tak roztomile.
"Asi jo a smrtelně."
"I. U? Kdo to může být?" přemýšlel Naruto nahlas.
"Tak to teda nevím." Pokrčil Sasuke rameny a pohupoval s maličkým stvořením.
"Tak, jak ho teda pojmenujeme." Otázal se Naruto a zahleděl se na jejich syna.
"Hmm, nevím, co třeba Kichi (kiči)." Řekl zamyšleně Sasuke a též se zadíval.
"Kichi, to je krásné jméno." Přikývl Naruto a se široka se usmál. Ještě nikdy se tady v té kobce neusmál, ale teď se cítil tak šťastný, že to ani nedokáže vysvětlit.
"Neblbni, vždyť jsem to teď plácnul." Plácl se po čele černovlasý, byl také velmi šťastný, ale nechtěl si to za žádnou cenu přiznat.
"Ale to nevadí, Kichi je nádherné jméno"
"Když myslíš, ale teď mě omluv, půjdu se osprchovat." informoval ho Sasuke a předal Kichiho Narutovi.
V kobce v které se nacházeli, bylo mírné světlo, teda stačilo na to, aby rozpoznali nějaké barvy a tvary. Byla tam ještě jedna malá místnost, něco, co mělo znázorňovat koupelnu.
Naruto zatím uspával jejich synka a přemýšlel o tom, jestli se z tadyma někdy dostanou.
Když se Sasuke vrátil, měl Naruto už Kichiho převlečeného, nakrmeného a uspaného.
"Naruto, jak jsi to pro Boha udělala? Ty a děti?" nevěřícně kroutil hlavou.
"to víš, síla vlivu." Plácl se Naruto nadšeně po hrudi.
Kichi zatím ležel v kolíbce, kterou tam nechal poslat jejich věznitel a klidně spal.
Naruto se šel taky osprchovat a než usnul, tak se smiřoval s faktem, že má syna s jeho největším rivalem a zároveň nejlepším kamarádem a že se bude brzo ženit, nepočítaje to, že je uvnitř nějakého domu v neznámé zemi.
Asi ve dvě hodiny v noci je probudil dětský pláč, jako první vystartoval Naruto, vzal Kichiho do náruče a jemně s ním houpal a šeptal "Klid Kichi, táta je tady."
Táta, já řekl táta! Sem fakt úplně zblblý.





Sasuke zatím donesl lahev mléka, která byla pomocí nějakého jutsu pořád teplá.
"Na" podal ji Narutovi.
"Díky, stejně si pořád nemůžu zvyknout, že mám syna a že jsem táta." Poděkoval, vzal si láhev a krmil dítě.
"Jo, to nejsi sám." Přikývl černovlasý.
Tak to šlo každý den a každou noc celý jeden měsíc. Kichi zatím malinko povyrostl a malinko mu narostli vlásky.
Zrovna ho Sasuke odpoledne krmil, když zaskřípali dveře a dovnitř vešel neznámý zahalený muž.
Naruto upustil prázdnou láhev a utekl se skrčit do rohu. Sasuke vzal Kichiho a opřel si ho o rameno.
"Dneska se bude konat vaše svatba." Řekl neznámí a s pobaveným úšklebkem sledoval dva vyděšené výrazy.
"Á, jak se má vaše dítě? Jak jste ho vůbec pojmenovaly?"
"Co je ti do toho?" odsekl vystrašeně Sasuke, uklidnilo ho jenom to, že sebou nemá ten chlap injekce.
"Nebuď drzý chlapečku." Zavrtěl hlavou "Tak jak jste ho teda pojmenovaly?"
"Kichi." Odpověděl třesoucí se Naruto.
"Kichi? Zajímavé jméno. Teď je to ale celkem jedno, za chvíli sem přijdou tři muži, každý si vezme jednoho z vás a oblečou vás do svatebního, nevjímavě Kichiho, který bude mít rovnou křest. Vyberte si, jaké příjmení si necháte. Za chvíli nashledanou." Informoval je skřípavým hlasem a s pobaveným úšklebkem odešel pryč.
"Uchiha." Řekl Naruto hned, jak se zavřeli dveře.
"Co?" nechápal Sasuke a snažil se uklidnit vrtícího se Kichiho.
"Necháme si tvoje přímení. Víc se to ke Kichimu hodí."
Sasuke přikývl "Když ti to nebude vadit."
Dveře znovu zaskřípaly a dovnitř vešly tři osoby, jak neznámí řekl.
Neznámí dali Sasukemu a Narutovi náramek, aby nemohli používat chakru. Náramek byl z těžkého železa a už nešel sundat.
Poté jeden popadl Naruta, druhý Sasukeho a třetí si vzal Kichiho.
Neznámí jim zavázali oči, kromě Kichiho a dlouhou chodbou je odváděli pryč.
"Tak jaké si necháte to přímení?" zeptal se příjemný hlas muže, který nesl Kichiho, to ale vědět nemohli, protože měli zakryté oči.
"Uchiha." Řekli oba dva naráz.
Zabočili doprava a potom zase doleva a nakonec také doleva.
Vešli do velké místnosti, kde byly troje dveře. Do pravých šel Sasuke s neznámým, do prostředních šel muž s Kichim a na Naruta a dalšího muže čekali poslední levé dveře.
Vešli do bíle osvětlené místnosti, neznámý mu sundal šátek z očí a postavil ho na schodek před obří zrcadlo. Nepoznal muže, protože byl zahalený snad více jako jeptiška.
Blonďáček se celou dobu klepal, a když se uviděl v zrcadle, málem vykřikl.
V jejich "koupelně" neměli zrcadlo a tak se Naruto celý dva měsíce, co jsou tady, neviděl.
Teď měl mezi blonďatými vlasy jeden bílý proužek ze strachu, oči měl rudé jako Kyuubi, zřejmě tím náramkem, tvář posetou drobnými rankami a jizvami, nemluvě o jeho levé ruce, kde se rýsovaly vpichy po injekcích.
Zděšeně se díval na svůj odraz, že si ani nevšiml, že mu ten chlap něco říká. Probral se až po pořádné facce.
"Poslouchej, co ti říkám!" zakřičel chlap, že to muselo být slyšet až v dalších místností.
"Omlouvám se, pane. Jen jsem se zamyslel." Omluvil se Naruto šeptem. Celý se třásl a jeho tvář byla po té facce dost červená.
"Teď ti pomocí jutsu ušiju oblečení." Řekl muž už příjemným hlasem a jemně Naruta provýskal ve vlasech. Naruto nebyl schopen slova, pořád se šíleně třásl a skoro nedýchal, tak jenom přikývl.
Chlap udělal několik pečetí a potom zašeptal "Dress no jutsu!"
Na Narutovi se objevil svatební oblek a jeho obvyklá kombinéza ležela poskládaná vedle něj.
Oblek byl v černé barvě a na pravém rameni byl znak Konohy, na levém zase jedna oranžová spirála.
Chlap zase řekl nějaké jutsu a všechny rány zmizeli z Narutova obličeje a rukou.
"Teď poslední jutsu a můžeme vyrazit." Udělal poslední jutsu.
Narutova pleť chytla zdravší barvu, stejně jako jeho vlasy, až na jeden bílí pramínek u ofiny, který byl teď více vidět.
"Tak a jedeme." Oznámil muž a znovu přikryl Narutovi oči šátkem.
Tentokrát šli doleva a hned na to mu sundal muž šátek.
Naruto byl v obří místnosti, všude byli židle, na kterých seděli zahalené osoby a vepředu byl podle postavy jejich věznitel, tentokrát ale neměl klobouk ani šátek přes pusu a když ho Naruto spatřil, tak málem omdlel.
Myslel si to, že je dávno pryč od nich, ba dokonce mrtví, nečekal ho tady, asi měl díky nějakému jutsu přeměněný hlas, jinak to nebylo možné.
"Itachi." Řekl potichu, ale šlo to slyšet až na druhý konec místnosti, kde právě Itachi srovnával prstýnky a upravoval si oblečení faráře.
"Naruto, Naruto." Řekl a zakroutil hlavou. "Nikdy bych nevěřil, že se můj milí, malý bráška ožení tak brzo a ještě s někým, jako jsi ty."
Naruto na to nic neříkal, jeden z mužů ho teď vlekl dopředu k oltáři, kde ho pomocí jutsu pojistil tak, aby nemohl chodit.
Otevřely se dveře a dovnitř vešel muž s Kichim.
"To zatracený děcko se nenechalo navléct do těch věcí, co jsi mi dal a tak jsem ho jenom trošku uzdravil"
Itachi přikývl, něco takového čekal, přece je to jenom Uchiha, že?
Znovu se otevřely dveře, vešel Sasuke s mužem a okamžitě začala hrát hudba.
Sasuke měl bílý oblek a vypadal hodně zdravě, teda až na ten jeden bílí pramínek na ofině.
Došel k oltáři a nespouštěl oči ze svého bratra.
"Sasuke, ty mě ani nepozdravíš?" zeptal se Itachi zklamaným hláskem.
"Nazdar bratře." Odsekl hrubým tónem.
Itachi se na něj podíval a pak promluvil "Sešli jsme se tu v tento den, abychom spojili životy dvou mladých mužů. A proto se ptám tebe Uzumaki Naruto, bereš si zde přítomného Uchiha Sasukeho, budeš ho uctívat a milovat ve zdravý i v nemoci, v chudobě i v bohatství, prostě za všech okolností?"
Naruto hodil zoufalý pohled na Sasukeho a když viděl, že přikývl, řekl. "Ano, beru."
"Výborně!" usmál se Itachi a četl dál.
"A ty Uchiho Sasuke, bereš si zde přítomného Uzumaki Naruta, budeš ho uctívat a milovat za každých okolností?"
"Ano beru." Odpověděl s úsměvem Sasuke, věděl totiž, že to jeho bratra vyprovokuje. Vyměnili si prstýnky a čekali. Sasuke se pořád přiblble usmíval.
"No první jsem to nechtěl říkat, ale když vidím, že vám to nevadí, tak se můžete políbit." Zahučel farář.
Oba dva se na chvíli zasekli, když ale spatřili injekce na vedlejším stolku, tak se k sobě otočili. Zavřeli oči a přiblížili se k sobě. Nejprve se jemně dotkly rty, pak se nadechli a hluboce se políbili.
To všechno trvalo asi třicet sekund.
"Výborně, prohlašuji vás za Sasukeho a Naruta Uchihovi! A teď přejdeme ke křtu."
Uvolnili neznámé jutsu, takže se Naruto i Sasuke mohli přesunout na židle.
Itachi si převzal jejich dítě, nalil mu na hlavičku trošku vody a řekl "Křtím tě na Kichiho Uchihu, nejmladšího z rodu Uchiha."
Naruto se na to všechno díval omdlívajícím pohledem, cítil, že něco není v pořádku a taky nebylo, jeho náramek rudě žhnul, až se nakonec úplně roztavil a spadl na zem, nikdo krom Sasukeho to naštěstí neslyšel, ani neviděl. Naruto se přisunul blíž k Sasukemu a uvolnil mu náramek díky jeho větrné podstatě.
Kyuubi byl asi hodně naštvaný a tak se jeho zlost vylila na náramku.

Jediné co se změnilo, bylo to, že Narutovi oči změnili barvu na bledě modrou a už mohli používat chakru.
"Sharingan!" zakřičel Sasuke a všechen pohled se stočil na něj, toho využil Naruto, vytrhl Kichiho z Itachiho rukou a zdrhal pryč. Uslyšel za sebou dusot, to jak utíká Sasuke a za ním celá armáda neznámých, teda krom Itachiho.

Doběhli k nějakým dveřím a ty rozrazili. Měli obří štěstí, ocitli se venku.
Naruto zkombinoval chakru se svou větrnou podstatou a celý dům, ve kterém byli se Sasukem zavřeni, vyhodil do povětří i s Itachim.
Potom začali zdrhat pryč, zastavili se až po deseti kilometrech, kdyby nezačal Kichi plakat, šly by dál. Rozhlédli se kolem sebe a spatřili město.
Naruto dal Kichiho Sasukemu a zkusil jedno z přivolávajících jutsu. Vedle něj se objevila lahev s teplým mlékem.
"To jsi jako udělal jak?" čuměl na to s otevřenou pusou Sasuke.
"To mě naučil Jiraya."
Vzal lahev a podal Sasukemu, který cestou k městu krmil Kichiho.
Do města došli za dvacet minut, první koho uviděli, byl nějaký sedlák a tak toho hned využili.
"Promiňte, nevíte o nějakém místě na přespání?"
Muž se na ně podíval a pak řekl "U mě byste mohli dnes přespat, pod podmínkou, že mi pomůžete na statku."
Podívali se na sebe a potom přikývli.

Když tak šli městem k statku, tak si oba všimli, že toto asi nebudě ninjovská vesnice, protože tady nikdo neskákal vzduchem a atmosféra byla bez jakéhokoli typu chakry, kromě jejich.
Došli na statek, byl to malý domek uprostřed obřího pole, když vešli dovnitř, museli uznat, že ten pán žije jen velmi skromně, ale pořád lépe než oni v kobce. Vešli do místnosti, kde byla jenom malá kuchyňka s jídelnou, vedle ložnice, ve třetím pokoji Wc s koupelnou a v posledním pokoji byl pokoj pro hosty s manželskou postelí a kolébkou, přesně, jako by věděli, kdo přijde.
Muž jim ukázal celý byt a potom jim udělal něco na jídlo a ptal se na různé otázky.
"Tak jak se jmenujete?"
Slova se ujal Sasuke.
"Já jsem Sasuke, tohle je brácha Naruto a tohle taky můj bráška Kichi."
"Já jsem Kami, proč jste tady? A ne doma?"
"Naši rodičové zemřeli při požáru na jedné svatbě, proto máme ještě oblek, no a my teď hledáme město, kde jsme jako malí vyrůstali, máme tam mít nějaký rodinný domek, do toho našeho starého se nemůžeme vrátit, protože ho také zasáhl požár." Řekl Sasuke to, co ho zrovna napadlo, tudíž samé lži.
"Chudáčci, o jaké město se to jedná? Možná bych mohl poradit, mám celkem slušnou mapu." Zeptal se soucitným hlasem.
"Konoha."
"Konoha? To mi nic neříká, ale můžu se podívat do mapy." Řekl, vstal a ze své ložnice dotáhl mapu, rozložil ji na už uklizený stůl.
Naruto zabrouzdal okem na nejvíce zalesněnou plochu, okamžitě poznal, že je tam Konoha a taky, že je tak dva měsíce pěšky daleko.
"Děkujeme, ale tady naše město není." Řekl Naruto, Sasuke se na něj podíval, a když zjistil, kam se dívá, kouknul se taky.
"Naruto má pravdu, tady naše město opravdu není." Zakroutil hlavou Sasuke, ale usmál se.
"Tak to je škoda, chtěl jsem vám pomoct, víte, nepřipadáte mi jako bratři, vůbec na sebe nejste podobní, teda až na Kichiho, který je podobný vám oběma." Usmál se Muž.
"To víte, já jsem po otci a Sasuke po matce, Kichi je podobný oboum dvoum rodičům."

"Tak, s čím potřebujete pomoct?" otázal se Sasuke a vstal.
"Potřeboval bych zalít pole, podojit krávy a poklidit dobytek." Přikázal muž "Kichiho můžete dát do pokoje pro hosty, je tam postýlka, protože ke mně jezdí dcera, která má malé dítě, tak ho dejte tam a můžete se pustit do práce, já zatím zajedu do města."
Oba přikývli, uložili Kichiho a pustili se do práce.
****
"Promiň Sasuke." Řekl Naruto, když krmil jednoho z koňů.
"Za co?" nechápal Sasuke a také strčil koni do pusy mrkev.
"Za to, že může být Itachi mrtvý a ty jsi ho chtěl zabít sám." Odpověděl smutně a sklopil oči k zemi.
"to je minulost, teď jsem ženatý a to ke všemu s klukem, mám syna a jsem někde, kde to absolutně neznám a domů se dostanu tak nejblíže za dva měsíce." Říkal Sasuke a rozhazoval rukama, tak, že málem splašil jednoho z koňů.
"Já nemůžu za to, že nás unesli a k tomu ještě přinutili se vzít. Dítě máme díky výměně našich genů a to všechno kvůli jednomu parchantovi." Zahučel Naruto.
Sasuke si nahlas povzdychl, nakrmil posledního koně a společně s Narutem se vydal do domu, kde na ně už s večeří čekal Kami.
"Nikdy bych si nepomyslel, že to zvládnete tak rychle." Pokýval obdivně hlavou a měřil si je pohledem.
"To víte, jsme zvyklí na těžké práce." Řekli oba naráz a široce se usmáli.
"Já už jdu spát, dobrou noc." Postavil se muž a odešel do své ložnice.
Naruto umyl nádobí, osprchoval se a šel nakrmit Kichiho, který se právě probouzel. Sasuke je oba s úsměvem sledoval, Naruto vypadá roztomile, když má v rukou dítě.
"Co je, snad ses do mě nezamiloval?" přerušil ho Naruto z jeho rozjímání. Sasuke sebou trhl a pak odpověděl. "Pojď raději spát, ať zítra na té cestě neusneš."
"To máme spát v jedné posteli?" uklouzla Narutovi poznámka.
"Jsme manželé a ti normálně spolu v posteli leží."
"Manželé spolu v posteli dělají něco jiného, ale to rozebírat opravdu nehodlám." Řekl ironicky Naruto, zhasl světlo a lehl si vedle Sasukeho.
Blonďák si zkusil sundat prstýnek, nic, nešel sundat.
"Sasuke? Jde ti sundat prstýnek?"
Chvíle šustění a pak odpověď "Ne, asi je taky pojištěný, zřejmě zůstaneme manželi do konce života."
"Já jdu radši spát." Oznámil a sekl sebou o postel, Sasuke udělal to samé.
Uběhla asi hodina a Naruto ne a ne usnout.
Bál se, bál se toho, že si je zase najde, bál se toho, že není mrtvý, bál se toho, že jim zase ublíží.
"Sasuke?" zeptal se, myslel si, že mu nikdo neodpoví, ale mýlil se.
"Co potřebuješ?" zeptal se Sasuke, aniž by se na něj otočil.
"Výš, já se bojím, jenom jestli bych tě mohl-"
Naruta přerušil černovlasí.
"Obejmout?" Naruto přikývl, až si vzpomněl, že je Sasuke otočení řekl "Jo."
"Jestli ti to pomůže usnout, tak klidně." Přikývl Sasuke.
Naruto se teda k němu přitulil, jednu ruku mu dal kolem pasu a s druhou si hrál s jeho vlasy.
Neuběhlo ani pět minut a Naruto spal jako mimino.
****
"Naruto, vstávej." Řekl mu někdo do ucha. Okamžitě poznal, že ten někdo je Sasuke.
"Jo, už jdu." Vyhrabal se s peřiny, podíval se na spícího Kichiho a potom na už polonahého Sasukeho, byl ještě ve spodním prádle.
"Snad si nechceš obléct naše svatební věci?" podivil se Naruto a vstal, byl též ve spodním prádle, ve kterém také spal.
"A co mi zbývá?" zeptal se Sasuke a natáhl se pro kalhoty.
"Počkej." Řekl a zkusil přivolávací jutsu. Vedle něj se objevilo oblečení, přesně takové, jako nosili v Konoze.
"Díky." Poděkoval Sasuke a oblékl se do svých bílých kraťasů.
Oba se převlekli, vzali Kichiho, rozloučili se s Kamim a vydali se na dlouhou cestu.



Tak jak jste si ten nesmysl užili? Budu se snažit přidat další kapitolku brzo, ale nic neslibuju, tohle sem psala čtyři dny, když mi nešel internet. (A pořád nejde, ale dám to na blog okamžitě, jak to půjde)
Tohle všechno má i s mýma kecama 3625 slov.



 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 azukixkaty azukixkaty | 12. března 2014 v 14:21 | Reagovat

pytla to je boží a ta zkratka I.U. mě to došlo hned.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama